Listopad 2014

Křeslo

30. listopadu 2014 v 12:12 | Emily Nightmare |  Films

  • Kanada

    Chair, The

Drama / Horor / Thriller
Kanada, 2007, 89 min
  • Danielle (Alanna Chisholm), mladá a pohledná studentka psychologie, prošla nedávno velmi traumatizujícím zážitkem a hledá ve svém životě novou rovnováhu. A zdá se, že by ji mohla najít díky velké změně. Proto se také rozhodne přestěhovat do letitého, zdánlivě bezpečného viktoriánského domu. Jenže právě její příchod probudí dlouho spící síly temnoty, které o sobě dávají stále hlasitěji vědět. Naneštěstí Danielle nevěří ani její sestra Anna (Lauren Royová), která předpokládá, že jde jen o další projev dívčiny psychické rozkolísanosti. A proto nevidí, že se domu a Danielle postupně zmocňuje duch psychopatického vraha malých dětí, jehož se zřeklo i samo peklo a odeslalo ho do pozemského vyhnanství. Poslední, kdo může mladou dívku zachránit, je právě její sestra. To už se však dostává ke slovu "křeslo hrůzy", děsivý mučící nástroj, který snad ani nemohl vzejít z našeho světa.(oficiální text distributora)


Moje hodnocení: Včera jsem se rozčilovala s filmem Carver a dnes s filmem Křeslo. Asi jsem moc náročná nebo nevím. Když se řekne Amerika, představím si ty pěkně (kvalitně) natočené filmy, ve kterých se něco pořádného děje. Je pravda, že některé nemají hlavu ani patu, ale čekala jsem od filmu víc, myslím si, že je škoda, že tento film tak pohořel. Pár lekavých momentů, pár zvrhlých scén, ale nic převratného, takže skoro ani ne jako horor, krom tedy té duchařiny.
Jelikož já v tomto provedení filmů nějak nejedu, tak za mě je to opravdu nic moc film.
-2/5 hvězdiček
-32%



A jaký je váš názor na tento film? :)
Napsala E/N

Část 6. - Umírá mladé, životem nepolíbené

30. listopadu 2014 v 0:01 | Emily Nightmare |  Anežka, příběh naděje
...POKRAČOVÁNÍ...

Nevěděla jsem co dělat, ale věděla jsem co mě čeká. Tvářit se, že tam nejsem mi připadalo hloupé a dětinské. Musela jsem se tomu postavit čelem. Zvedla jsem se z postele a šla ke dveřím. Při dotknutí se kliky jsem div neomdlela. Byla to moje premiéra, vlastně jsem o to skoro ani nepřišla. Otevřela jsem dveře. Stál tam asi čtyřiceti pěti letý muž s plnovousem, krátkými a hodně řídkými šedivohnědými vlasy. Byl menší než já, což mě překvapilo. Na sobě měl staré sako s vestičkou a jako třešničkou na dortě byly otrhané džínsy. Nevím, jestli ho móda obešla schválně nebo jen neměl co na sebe. Byla z něho cítit whisky a sposta doutníků.
"Ahoj, ty jsi tady ta nová, viď? dodal s úsměvem, ze kterého bylo vidět, že o desítku zubů přišel, možná ze rvaček.
"Ahoj, jojo, pojď dál a odlož si." vykoktala jsem ze sebe s nechutí.
Vešel do pokoje, položil si věci za dveře a usadil se na postel. Mlčky koukal po pokoji a poté se zaměřil na vchodové dveře, na kterých jsem byla opřená.
"Tak začneme nebo se chceš ještě připravit?" pokukoval už bez úsměvu.
Pomalu jsem k němu přišla, klekla si před něj a začala mu rozepínat vestu. Opřel se rukama do peřin a čekal. Už ve dveřích mi připadal nechutný, ale na výběr jsem neměla. Sundala jsem mu vestu, ale v mžiku mě chytl a stisknul mi ruce, že jsem vyjekla bolestí. Pohodil mě na postel jako hračku. Měla jsem příšerný strach, chtělo se mi brečet, ale řekla jsem si že budu statečná. Sápal se na mě jako lev na svou oběť. Vyhrnoval mi sukni a dělal u toho různé pazvuky. Vyvaleně jsem ho pozorovala, ale jelikož ho to asi bavilo, pokračoval dál. Sundal mi sukni, serval halenku a zakousl se mi do krku. Nebylo vzrušení to co přišlo, ale příšerná palčivá bolest, po které následovala nechuť.
Neptal se na nic, vlastně neřekl ani jak chce začít a všechno korigoval. Když ze sebe odházel všechno oblečení, dal se do akce. Cítila jsem příšernou bolest, přesně tu, kterou jsem cítila několik hodin po znásilnění Vincentem. Křičela jsem ať přestane, že mě to bolí, brečela jsem a kopala ho, ale on v klidu pokračoval a při jakémkoli úderu mě chytl za ruce a dal mi je nad hlavu. Už podruhé jsem byla zneužita, ale tentokrát jsem věděla do čeho půjdu. Po chvilce se ze mě odvalil jako pytel brambor, hodil na mě peníze a práskl dveřmi.
Za chvilku někdo zaklepal a vešel, poznala jsem ho, byl to můj "nadřízený".
"No, koukal jsem, že si ho trošku poškrábala a že si křičela, ale na začátek tomu rozumím. Neboj, všechno jsem viděl, máme támhle a támhle kamery, kdyby se ti snažil ublížit, byl bych hned tu." přišel ke mně a vzal si peníze. Přepočítával je a polovinu mi hodil na postel.
"Tohle je tvoje, myslím, že teď nebudeš mít chuť se vrátit, ale až budeš potřebovat, jsem tu pro tebe." a hodil mi k penězům ještě vizitku.
V posteli jsem ležela ještě hodinu. Chvilku trvalo než jsem se zvedla a šla konečně domů. Doma jsem se umyla a šla si lehnout. Po každém mrknutí nebo zavření očí jsem ho viděla před sebou. Ten chtivý výraz, tu nechutnost jsem si přehrávala pořád dokola.


Další tři měsíce jsem měla příšerné bolesti břicha, cítila jsem jak kynu, i když jsem ráno zvracela. Nevěděla jsem čím to je, ale s mizivou menstruací a ostatními problémy jsem navštívila gynekologa.
Ráno jsem opět zvracela, měla jsem příšerné bolesti, že jsem myslela, že umírám. Po hodině jakoby nic. Vzala jsem kabelku a letěla k němu. Po pár minutách čekání jsem vlítla do ordinace. Pan doktor mě položil. Ten okamžik se mi promítá stejně živě jako ta schůzka.
"Slečno gratuluji Vám, bude z Vás matka! Sice je to možná trochu brzy, ale proč by ne, uděláme ještě pár testů, abychom věděli.."
"Nechci to dítě, chci na potrat, hned!" křičela jsem.
Doktor se na mě nechápavě díval, držel v ruce ubrousek a čelist měl v klíně.
"Prosím, zbavte mě toho, křičela jsem, já ho nechci." hystericky jsem křičela čím dál víc.
Pohled gynekologovy sestry, který byl tak nenávistný, že mou hysterii pomalu utišoval mě děsil...

Napsala E/N - Kopírovat se zdrojem

Informace o blogu

29. listopadu 2014 v 21:07 | Emily Nightmare |  Blog & kontakt

Vítám tě na tomto blogu!

Dovolila jsem si pro Tebe připravit pár informací, které by tě mohly zajímat.

Tento blog je založen od 12.května 2008. Za tu spoutu let tu proběhlo spousty článků o skupinách, filmech nebo hercích. Několikrát jsem si říkala, že ho zruším, ale neměla jsem na to srdce, proto jsem ho nechala být. Po několika měsících mě mrzelo, že jsem svojí práci hodila jen tak do vzduchu, a proto jsem se začala blogu věnovat znovu.
Snažím se ho udržovat, upravuji ho a o co mi jde teď nejvíce, získat nové čtenáře.

Momentálně na blogu najdeš:
Skupiny, které jsou rozdělené do několika skupin - Americké, České, Evropské a další
Interpreti
• Sem tam mě napadne napsat si článek do Tématu týdne
Moje momenty, ve kterých si zadám téma a ráda na ně něco vyprávím
• Pár DIY
Recenze na filmy, kosmetika na blogu.
• Critical Mondays - Zhruba jednou za dva týdny, článek na téma co mě nebaví/vadí/štve
• Switch on the lights - Posvícení na témata - více se zaobírám o jednom tématu - podrubriky
• Moje krátké příběhy, které nemají pokračování
Příběh, který sama píši už delší dobu, čili na pokračování, je to projekt, kterému se teď nejvíce věnuji (Vychází zhruba jednou týdně/jednou za dva týdny.) - Anežka, příběh naděje, Velvet eyes, Obchod s něžnou krví a Dream of beauty
Recenze na obchody (e-shopy)
• Při hodně focení přidávám fotky nebo videa
..... a popřípadě plno dalšího!
Pokud máš dotaz nebo mi chceš něco napsat, piš na timbrlakeblog@seznam.cz !!

Také mě najdete na



Carver

29. listopadu 2014 v 13:13 | Emily Nightmare |  Films

  • Parta mladých teenagerů se společně utáboří u osamělé farmy, kde žije pouze pár osadníků. V odlehlé lesní kůlně naleznou táborníci skříňku se sbírkou krátkometrážních snímků, které si pustí na promítačce u filmů uložené. Filmy vypadají jako snuff (někdo na nich mučí a vraždí mladé kempaře), ale hrdinové to pokládají pouze za dobrý trik. Později však začnou nabývat dojmu, že filmy jsou opravdu reálné ... V tu chvíli je jim v patách již šílený maniak a chystá se z nich udělat další "hlavní hvězdy" své zvrácené sbírky. Jedná se o velice brutální a násilný horror z okrajové odnože horrorů zvané explotation.(Flipnic)


Můj názor: Opravdu se mi nelíbí "způsob natočení". Myslela jsem si, že když bude nějaký film natočen v USA, že bude mít nějakou úroveň a nebude vypadat tak, jako když si vemou děti kameru a anatáčí všechno okolo sebe. Některé detaily mě až překvapily, například tak krutý způsobem "zneškodnění" mužského pohlaví. V tu chvilku mi zabrněly nohy. Okej, takže to nazvu amatérským videofilmem, než nějakou velkou zázračnou happyendovou srajdou. Ale i tak jsem naštvaná. Děj mohl být lépe zpracovaný, ale nic, nebudu brečet nad rozlitým mlíkem, stalo se.
-2/5 hvězdiček
- CSFD: 50%


A jaký je váš názor na tento film? :)
Napsala E/N

Emily Beautiful Nightmare 5.

28. listopadu 2014 v 19:21 | Emily Nightmare |  Emily Beautiful Nightmare
Ahoj,
tak jsem projela svoje fotky a řekla jsem si, že Vám jich pár sem dám.
Enjoy it!








Což takhle dát si špenát

28. listopadu 2014 v 10:10 | Emily Nightmare |  Films


  • SK název

    Což takhle dát si špenát

Komedie / Sci-Fi
Československo, 1977, 86 min

Scénář:

Miloš Macourek
  • Hrdiny komedie plné krkolomných absurdních zápletek, záměn, zmatků a rozuzlení jsou meloucháři Jarda Zemánek a Franta Liška, kterým nic není svaté. Sotva se dostanou z vězení, kde se ocitli kvůli nepodařené krádeži lihu, už jedou v další levotě. Oba výtečníky si totiž najme majitel kosmetického salónu v hotelu Imperial, spolčený s docentem Mlejnkem z výzkumného ústavu, kde právě vynalezli přístroj k regeneraci starých dojnic. Chce, aby získali přesnou kopii přístroje, která však má bohatým paničkám vracet ztracené mládí. Má to ale háček. Kdo chce léčebnou kůru podstoupit, nesmí v kritické době jíst špenát, který účinky přístroje znásobuje...(oficiální text distributora)
Můj názor: Jak už jsem stooookrát zmínila, starší české filmy mě dostávají do kolen. Obzvlášť záměny, které jsou opravdu povedené! Tohle je jeden z kousků, který mě pobaví a dokáže rozesmát i při smutné náladě. Nevím co dalšího o tomto filmu říct, snad jen, že kdo miluje "klasiku" v českých filmech a kopu srandy, ať si pustí tento film. Takže, Což takhle dát si špenát?:)
- 5/5 hvězdiček
-CSFD: 74%
A jaký je váš názor na tento film? :)
Napsala E/N

Osvícení

27. listopadu 2014 v 12:12 | Emily Nightmare |  Films

  • CZ název

    Záření

  • Velká Británie

    Shining, The

  • SK název

    Osvietenie

Horor / Drama / Thriller
Velká Británie / USA, 1980, 119 min (SE: 146 min)

Předloha:

Stephen King (kniha)

Kamera:

John Alcott
  • Spisovatel Jack Torrance hledá klidné místo pro psaní svého nového románu, a tak přijímá nabídku dělat správce odlehlého horského hotelu. Při úvodním pohovoru se dozvídá mimo jiné hrůznou historku o svém předchůdci, který zešílel ze samoty a odloučení a zavraždil svou ženu a dvě dcery... po příjezdu Jack ubytuje svou rodinu a začíná psát knihu. Brzy však zjišťuje, že samota uprostřed hor je tísnivá a také on začíná přicházet o rozum.(oficiální text distributora)



Můj názor: Tenhle film je sice docela dost starší kousek, ale není vůbec špatný! Dost se divím, že v době, když byl tento film natočen byly už tak zajímavé myšlenky. Prakticky dnes se kopíruje a kopíruje. Přece jen chápu, že už není moc věcí o čem psát, proto ožíváme staré panenky (třeba Chucky) a vytvoříme si z ní Annabel s lepšíma funkcema nebo jiné fígle.
Tohle je opravdu povedené dílo, obzvlášť když je docela realistické. V momentě kdy se všechno začne odehrávat v jedné hlavě se všechno otočí vzhůru nohama a film začíná nabírat otáčky. Za mě jednička! Ale lepší je film vidět s titulky, víc si to užijete ^_^
- 5/5 hvězdiček
- 89% - 56. nejoblíbenější film - 47. nejlepší film




A jaký je váš názor na tento film? :)
Napsala E/N


Bitevní loď

26. listopadu 2014 v 17:42 | Emily Nightmare |  Films

  • USA

    Battleship

  • SK název

    Bojová loď

Akční / Sci-Fi / Dobrodružný / Válečný
USA, 2012, 131 min

Režie:

Peter Berg
  • Hopper (Taylor Kitsch) nikdy nechtěl sloužit u válečného námořnictva jako jeho starší bratr. Kvůli velkému průšvihu ale musel. Nechtělo se mu ani požádat o ruku své holky (Brooklyn Decker) jejího otce (Liam Neeson), shodou nešťastných náhod svého nejvyššího velitele. Bude muset. Nikdy také nechtěl bojovat proti mimozemské invazi. I k tomu ho okolnosti donutí. Pokud ne, všichni končíme. Peter Berg, režisér akční komedie Hancock a thrilleru Království, na Zemi přivedl další nepřátelsky naladěné mimozemšťany. S nimi si to na férovku rozdají stateční námořníci, v jejichž řadách najdete i sličnou dělostřelkyni Raikesovou, v "civilu" popovou hvězdu Rihannu. Všichni se stali obětmi ambiciózního vědeckého experimentu, jehož cílem bylo nalezení inteligentního života kdekoli ve vesmíru. Vysílaný signál skutečně na jedné planetě zachytili a vyslali několik průzkumných lodí, které měly zjistit, odkud se to ozývá a jak to tam vypadá. Mimozemšťané přistáli na moři poblíž Havajských ostrovů, uprostřed probíhajícího mezinárodního námořního cvičení, které si interpretovali po svém a začali se bránit. Kolem své flotily a na části pobřeží utvořili neprodyšný ochranný štít, pod kterým s nimi uvízlo i několik bitevníků (včetně toho, na kterém slouží Hopper) a také Hopperova přítelkyně, která byla zrovna na treku po havajských kopcích, poblíž vysílače výše uvedeného signálu. Hopper má tedy pořádný důvod pustit se do boje. Přestřelka do posledního náboje mezi "našimi" a mimozemskými bitevníky bude mít stejné grády jako pošťuchování Autobotů a Decepticonů v Transformers.(oficiální text distributora)

Můj názor: Sci-fi není nic pro mě a ani ufounům moc nedám, ale tenhle film se mi docela líbil. Pro nadšence, kteří věří že nejsme se vesmíru sami to bude asi pecka, pro mě klasický film, tedy sci-fi film. Samozřejmě je to americký film, takže několik přehnaných detailů, když už je to z vesmíru, tak to bude mít nekonečně mnoho vylepšení, bude to milionkrát větší než my a bude se nás to pokoušet zničit. Jasně, jak říkám, pro mě nic moc, proto si z toho utahuju. Konečný happyend, ve kterém se z úplného ňoumi stane záchrance naší planety tam nechybí. Na jednu stranu si říkám, že bych se nedivila, kdyby si na nás příroda vymyslela něco podobného za to, jak se k ní chováme, ale na mě to byl střed.
- 3/5 hvězdiček
- CSFD: 61%



A jaký je váš názor na tento film? :)
Napsala E/N

Kanibalové

24. listopadu 2014 v 2:02 | Emily Nightmare |  Films








Oficial. název - Cannibal Holocaust

SK název

Kanibali

Horor / Dobrodružný / Drama
Itálie, 1980, 98 min

Režie:

Hudba:

Hrají:



  • Příběh, který vám bude vyprávět tento film, se skutečně stal. Do pralesů Jižní Ameriky odjíždí čtyřčlenná skupina mladých reportérů, aby natočili unikátní záběry s domorodci, kteří se ještě nesetkali s bílým člověkem. Podaří se jim nalézt kmen údajných lidojedů, kteří však o bílé návštěvníky nejeví přílišný zájem. Mladí reportéři se je proto pokusí vyrušit z jejich poklidného života. Tento film je nevhodný pro osoby mladší 18 let, protože obsahuje autentické záběry kanibalských orgií, které se tehdy opravdu odehrály.(oficiální text distributora)


Můj názor:
Pamatuju si, jak jsem viděla film jako hodně malá. Ani nevím proč, ale tento film mi nepřijde nějak strašidelný, skoro jako dokumentární film, který byl točen partičkou lidí, ale z důvodu jejich chování byl brzy ukončen. Na jednu stranu se jim nedivím, že tak dopadli. Příběh je zajímavý, na to, že je film tak starý, tak mě docela lákal a bavil, takže jsem se u filmu rozhodně nenudila. Pokud někoho zajímá hororvý film Kanibalové, můžu jen doporučit, sice to není ta špice, ale není to vůbec špatné.
- 3/5 hvězdiček
- 47%



A jaký je váš názor na tento film? :)

Napsala E/N

Část 5.

23. listopadu 2014 v 0:01 | Emily Nightmare |  Anežka, příběh naděje
...POKRAČOVÁNÍ...

Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co říct. Daniel byl docela shovívavý a měl se mnou i trpělivost, když jsem se bála.
Po dlouhém asi čtyřhodinovém focení mě hodil domů, pozvala jsem ho na kávu, ale odmítl. Nevěděla jsem, jestli jsem udělala něco špatně nebo proč, ale nechala jsem to ležet. To byla moje první nahá zkušenost.
Jelikož jsem začala odmítávat nabídky, které mi chodily od Berty, peníze se rozutekly a já si musela hledat novou práci.
Oblékla jsem si černou sukni, bílou košili a sáčko, které jsem doladila černými lodičkami. Připadala jsem si spíš jako inženýrka, než hosteska.
Chodila jsem po různých klubech, ptát se na práci, ale všude bylo plno, až na jedno zapadlé místo.
Při vstupu do velkého šedého domu, s velkými starodávnými dveřmi na mě vybafl dým z doutníků. Byl všude po místnosti.
Naproti mě byl menší kruh s molem a dvěmi tyčemi. Molo bylo osvíceno červenou barvou a kousek od něj byly postaveny stoly na podívanou. Moc dobře jsem věděla kde jsem, ale i tak to byla "práce".
Za mými zády se ozval hluboký hlas. "A co ty tady chceš krasotinko?"
Bála jsem se otočit, ale přece jen se to ode mě očekávalo. Pomalu jsem se otočila čelem k němu. Naproti mě stál asi čtyřicetiletý muž doutníkem v ruce, černým sakem a fialovou kravatou. Absolutně nezapadl do buissnesu.
"Já, já, přišla jsem se zeptat, zda-li by tu nebylo nějaké volné místo. Servírka, uklizečka.."
Skočil mi do řeči "Nebo tanečnice?" dodal s úsměvem.
"No, nebo tanečnice, pokud by o mně byl zájem." vykoktala jsem.
Chytl mě za ruku a odvlekl mě do místnosti za barem. Mojí pozornost zaujaly tančící slečny, které na sobě neměly prakticky nic, ale tvářily se, jako by na sobě měly pracovní oděv, což vlastně byl.
"Tak se mi ukaž, zatancuj mi." a ukázal na tyč kousek ode mě.
Postavila jsem se k ní a koukala na něj. Měla jsem strach a strašně jsem se styděla. Pomalu jsem začala kroutit boky a točit se okolo tyče.
Ozval se smích. Nevěděla jsem, zda-li to mám brát jako urážku, nebo ne.
"Ty na tanec asi nebudeš co? Nevadí, pokud máš zájem o tuhle práci, musíš mi dokázat, že jsem si vybral zkušenou holku a ne žádný mladý nezkušený tele. Tak máš zájem?"
Kývla jsem hlavou na souhlas, ale měla jsem hlavu zabořenou do země.
"Vem si klíček od šestky, za chvilku ti tam někoho pošlu a potom uvidíme co dál." dodal s úsměvem, ve kterém byly vidět zažloutlé zuby. Vyfoukl na mě dým.


Vzala jsem si klíče a on mě nasměroval kam mám jít. Při cestě po schodem mi došlo, že se mi ani nepředstavil, vlastně ani já jemu. Jak mi teď bude říkat? Šestka? No, i když potom co jsem předvedla u tý tyče bych se nedivila, kdyby mě nazval padavkou nebo poseroutkou, přece jen, byla jsem nervozní.
Vešla jsem do pokoje, byl docela útulný, sice menší, ale věci, které tam měli být tam byly. Velká skoro manželská postel hned naproti dveřím. Z obou stran postele byly menší okna. Bylo z nich vidět na něčí dvůr. Tak jak mi připadal útulný se mi začal hnusit. Posadila jsem se na postel a rozhlížela se. Vedle dveří byla velký skříň, u které stály dvě židle, na které jsem si odložila věci. Položila jsem se na postel a přemýšela nad tím co mě čeká. Najednou jsem uslyšela někoho, kdo vychází schody. Bylo to slyšet až do pokoje, protože podlaha strašně vrzala při každém kroku.
Ozvalo se klepání na můj pokoj. Rozbušilo se mi srdce a tajil se mi dech.

Napsala E/N